Jestli jsem v něčem dobrá, tak jsou to výmluvy.

Už nějakou dobu (a tím myslím třeba pár let), mám na seznamu pár věcí – napsat článek o Budapešti, jet do Londýna, začít zase psát filmové recenze, víc číst, znovu fotit, ušít si šaty a sukni a sako, zhubnout, víc šetřit, přečíst Odyssea Jamese Joyce, naučit se uplést norský vzor…

A protože (nevím, jestli za to může ten kozoroh ve mně nebo prostě jenom nerozhodnost), chci všechno hned, zpravidla nedokončím nikdy nic.

Teda jako, nemůžu říct, že bych se nudila, dělám spousu věcí a pořád něco, jen to nějak pořád není “to ono”. Ještě pořád mám na tom seznamu všechny ty věci, díky kterým budu konečně slavná, zajímavá, ale které můžu začít dělat teprve AŽ… (budu velká, hezčí, šikovnější, bude víc času…).

Ale tímhle tempem nebude žádné až, ale nikdy. Takže vyhlašuju konec výmluvám, na nikdy nehraju. Odteď už jenom hned teď.