Aňa Geislerová vydala knihu. Tedy dalo by se říct, že jí knižně vyšly zápisky, které už dřív vycházely v ELLE.

Tam se objevovaly na poslední straně, těsně před obálkou, a občas se trochu ztrácely v záplavě inzerce. A nutno říct, že napoprvé mě ani zdaleka nezaujaly tolik, jako nakonec pohromadě v knize. Jeden vedle druhého dávají zápisky tušit příběh, ze kterého je cítit radost i smutek ze života současného, budoucího i minulého. Ze života, který vlastně žijeme všichni.

Poslouchala jsem je jako audioknihu, což jim dodalo energii a potřebný tón, který během čtení v ELLE nebyl kolikrát tak znatelný. Autorka je totiž ve svých zápiscích upřímná, sebeironická a milá. Nebojí se přiznat svůj strach nebo nadšení a přesto, nebo právě proto, že nepoužívá vzletný slovník, jsou její zápisky mnohem lidštější. V P.S. je zkrátka slavná Aňa Geislerová mnohem sympatičtější, než mi kdy byla na plátně, nebo v televizních talkshow. Ráda se tak budu těšit na její další literární počiny, které slibuje.

P.S. Původně jsem se těšila, že budu moct knihu beztrestně zkritizovat.
P.P.S. Dotisk papírové knihy objednávám domů. Jsem zvědavá na ty vychvalované ilustrace.
P.P.P.S. Když jsem si všimla, že zápisky v ELLE chybí, bylo mi po nich vlastně smutno.

Jednoduše: 4/5

Zdroj fotografie: Supraphon.