Neuvěřitelná něha. Pocit čišící z celého provedení Dánské dívky, snímku, který je milý, okouzlující a potěší každého poetického ducha.

Herci mluví příjemnými, tlumenými hlasy s hezkým anglickým přízvukem, kamera si hraje s detaily a přenáší na plátno krásné obrazy zachycující pohledy skrz závoje, stíny… jak kdyby nám jen dávala nahlédnout do života těch dvou a nechtěla je svou přítomností příliš rušit.

Kostýmy a masky jsou tak přirozené, že bych se nejraději rovnou přesunula do Kodaně 20. let minulého století. Tom Hooper zkrátka umí točit malá velká dramata, kde zachycuje jak ducha doby, tak rozpolcenost svých hrdinů (to samé předvedl i v Králově řeči, pamatujete?).

Eddie Redmayne v dvojroli Einara, respektive Lily je tak skvěle normální, jako by pro něj obě postavy byly úplnou samozřejmostí. Ani bych se nedivila, kdyby Leonardo toho Oscara letos zase nedostal.

A Alicia Vikander je tak krásná! Vždycky! Když má vlnité mikádo, robotický look z Ex Machina nebo ruskou módu z doby Anny Kareniny.

Dánská dívka je možná „jenom“ holčičí film pro večery se sklenkou vína, ale i tak má své kouzlo. Kdyby to byl příběh vymyšlený, určitě bych si řekla, že je patetický, že přehání… takhle jsem mu všechno odpustila a nechala se okouzlit. Ráda.

Jednoduše: 5/5

Zdroj fotografií: CinemArt.