Nemá smysl se tvářit, že ještě někdo neví, kdo se skrývá za pseudonymem Robert Galbraith. A upřímně, nejsem si jistá, jestli by jeho detektivní série vůbec zaujala, kdyby se “omylem” (fakt nevěřím, že omylem) nerozkřiklo, kdo za příběhy o válečném veteránovi-detektivovi stojí.

Cormoran Strike má sice zajímavý životní příběh a svérázný přístup k realitě, ale to úplně nestačí. Až doposud mi jeho případy nepřišly napínavé, a s hlavními hrdiny jsem se nemohla ztotožnit. A to přitom všechny díly Harryho Pottera byly vlastně takové detektivky, od kterých se nešlo odtrhnout; takže napínavě to Rowlingová určitě umí. Už jsem to chtěla vzdát, jedině to, že autorem je ONA, mě udrželo.

Se třetím dílem se naštěstí Rowlingová/Galbraith vrací k citlivějšímu přístupu, častěji se zaměřuje na ženský aspekt příběhu, a mnohem víc se věnuje vzájemnému vztahu detektiva a jeho asistentky. Pamatujete si, jak zábavné byly žárlivé scény Rona a Hermiony? Tak nějak takový je konečně i Ve službách zla.

Tím, že se zápletka točí kolem dvou hlavních postav, je třetí díl mnohem osobnější a napínavější, než první dva. A trochu tím připomíná severské detektivní příběhy Larse Keplera i Jo Nesbøa, kde jsou hlavní detektivové zároveň hlavními hrdiny, a místy hlavními oběťmi.

Rowlingová je zpět!

4/5