Protože přesně 150 dní a … Tvářím se, že to beru sportovně, pozitivně a nic mě nestresuje. Že mám čas pozorovat to krásné kolem sebe a poeticky se nad tím zamýšlet… Ehm.

#D8: Konečně se dokopávám k nákupu chybějících věcí domů (jako třeba skleničky, odpadkový koš…) a cestou do IKEA potkávám skvělé večerní #tosvetlo… ✓

#D9: První letošní oběd na zahrádce! A ještě navíc s krásnou Anetkou… lepší pátek už jsem dlouho neměla. ✓

#D10: Po bambilionu let se dostávám na kolo. A baví mě to. I když na něm jedu asi tak 3 minuty od babičky domů. (Ne, dobře, je to asi 10 km, ale i tak jsem doma do půl hodiny a kolo končí ve sklepě). ✓

#D11 – D12: Sama doma s číčou… no nedá se svítit, prej si musím hrát.  ✓

#D13: Poprvé ve Smetanaq kavárně, která je dost boží, a u které dost lituju, že tam nebyla v době, kdy jsem chodila o dům dál na Žurnalistiku. A vzpomínám na to, jak jsme se každý den mohli kochat výhledem na Petřín a Pražský hrad…I během státnic.  ✓

#D14: Začíná to vypadat docela slibně s tím jarem.  ✓