Už pravidelně chodíme s holkama do kina na takové ty klasické „holčičí“ filmy. Testujeme ty příšerné (50 Shades) i ty skvělé (Bridget). Naposledy jsme takhle byly na La La Landu. Na opěvovaném, oscarovém, milovaném La La Landu. A nelíbil se nám. Bez ohledu na to, že když jsem poprvé viděla trailer, nemohla jsem se dočkat, až bude v kinech. Bez ohledu na to, že když na mě Spotify vybalilo ústřední a Oscarovou City of Stars, tak jsem si jí pak broukala dva dny. S holkama jsme ale dokonce po skončení filmu dostaly od nějakého pána vynadáno, ať jdeme příště do Starbucks nebo „držíme hubu“. No… nemohly jsme si pomoct.

A přitom všechny prvky, na kterých La La Land staví, se mi v ostatních filmech vlastně líbí. Ale popořadě…

La La Land versus ty ostatní

Filmové muzikály tolik popularity a kritických ocenění nesbírají (ačkoli každý, kdo se tváří, že je nemá rád, zapomněl na Pomádu). A mně se přitom docela líbila i banální odrhovačka Mamma Mia a poetické Mouline Rouge patří k filmům, které si pouštím každé Vánoce. Tak proč se mi sakra nelíbí La La Land?

Filmy ve filmu a filmy v Hollywoodu patří obecně k vděčným námětům, a ačkoli se z nich snadno stanou jen nesmyslné slátaniny (jako například Ave, Caesar!), mě samotnou svět filmu fascinuje a ráda se podívám „pod pokličku“, byť určitě notně zkreslenou.

Ryan Gosling & Emma Stone vypadají jako ideální, vysněný pár. Miluju její nakřáplý hlas a nonšalanci, fascinuje mě jeho zvláštní šarm a nenucenost. Oba jsou zatraceně sexy, ale takovým „komorním“ způsobem. A kostýmy jim sakra seknou a jejich postavy báječně doplňují.

A konečně ta recenze La La Land

Animované prvky v hraném filmu působily dřív nemístně, protože technika nebyla tak daleko (pamatujete na záběry počítačové figurky Legolase surfující na štítu ve Dvou věžích?). Teď už jsou možnosti daleko, naklíčováné pozadí je to nejjednodušší, co film zná a nikdo se nad výlety do jiných, snových dimenzí nepozastavuje. Naopak, v současné filmografii se pomalu nevidí, aby byly scény natáčeny v reálném prostředí a ne na zeleném plátně.

Takže La La Land by měl mít vlastně plusové body za autentičnost a zároveň za smysluplné využití techniky v rámci doslovného dodržení motta snímku Follow Your Dreams (jdi si za svými sny). Já si přesto v kině ťukala na čelo… proč?

Napadá mě jediné – La La Land má úplně všechno správně. Jeho dokonalost je jeho nejslabší stránka. Možná proto, že odkazuje k Formanově legendě Vlasy, k příběhu Petera Pana a snad i k příběhu o Popelce a zahrnuje spoustu všemožných archetypů. Ale on to přitom dělá úplně plynule, bez toho, aby příběh působil kostrbatě. Dokonce ani ten závěr není úplně škatulkově romantický (no ano! La La Land má ten závěr, kdy není jasné, co si o něm máme myslet a jak to vlastně dopadlo).

Jenže když se znovu dívám na trailer, znovu se mi líbí a znovu nechápu, že pro mě film tak nefungoval. To asi, že dokonale bezchypné věci mi jsou prostě podezřelé. Snad asi budu muset dát La La Landu ještě šanci. Třeba u žehlení.

Zdroj fotografií: Freeman Entertainment