Myslela jsem si, že to dám, že nebudu ta švihlá nevěsta, co všechno ukrutně řeší. Ale to by mě nesmělo napadnout, že chci do svatby (respektive svatební cesty, haha) zhubnout…. Začátky najdete tady.

Den 15, pondělí: Hlad nemám, včerejší naked burger k obědu a vajíčka k večeři asi nebyly dobrá volba. Je mi zle. Chci zůstat v posteli. Proč kočka může a já ne? No nic, vyrážím. V krabičkách veledílo z víkendu a k svačině ovoce. Oprašuju účet na kaloricketabulky.cz. Kdo by potřeboval trenéry, když má ty internety. Kdybych se řídila posledním dnem naplánovanýho jídelníčku, tak k večeři bych si měla dát čočku. Ale strašně na ní nemám chuť. Jdu spát o hladu.

Den 16, úterý: Ája říkala, že běhat je lepší ráno, tak jdu běhat ráno. A za odměnu za těch 6 km si dám v Costa Coffee ledovou kávu. Do Starbucks hrnku. Doufám, že bude oběd ze soboty ještě jedlý.

Po „vyhazovu“ trenérky se vrhám na jídelní plán podle jejího návodu „prostě začni znovu od začátku“, ale #sorryjako, odmítám zjišťovat, jestli je zdravější mrkev nebo okurka a jestli meruňky smím nebo ne.

Den 17, středa: Úspěch! V určitým úhlu a za určitýho osvětlení jsou mi vidět klíční kosti. A po ránu vleže v posteli taky trochu břišáky. Když je hodně zatnu.

Den 18, čtvrtek: Sportovní trojkombinaci (včera jsme totiž se ségrou namísto na zahrádky šly na trénink) zakončuju totálně masakr Fresh Kruháčem na letenských schodech následovaný jedním čtyřmi cidery namísto večeře. Jdu spát v půl druhý s kručením břicha a matným tušením, že ráno tak docela nevstanu, abych byla v práci v 7.

PS. Doopravdy nesnáším cvičení a nesnáším Kruháč. Ale asi by mohl fungovat jako náhrada za Bootcamp… Takže ho asi teď nějakou chvíli budu nesnášet pravidelně.

Den 19, pátek: Triple Multi Venti ze Starbucks je jen taková drobná berlička a hádám, že ráno vypadám jak zombie. Bolí mě absolutně celá Káča a schody jsou utrpení. V 11 umírám hlady a musíme na oběd. Dávám si celý mexický menu s lepkem a se vším. A pak mi je celý odpoledne blbě. Super, Káčo. Na závěr dne oslava ve srílanském duchu, spoustu vína a… zapomenutý klíče v práci následovaný nočním ježděním po Praze s téměř vybitým telefonem a dramatickou hrozbou přespání v Mekáči. Že mi dieta a cvičení začne lézt na mozek, jsem tušila, ale že až takhle? Asi se nikdy nevdám.

Den 20, sobota: Nic. Nikde. Nikdy. Nebylo.

Den 21, neděle: Angelato! Slaný karamel & hořká čokoláda sorbet. Láska nebeská. Nojo, tak večer na ten Kruháč půjdu.

Tak já nevím, mám ještě pokračovat…?