Letos ujíždím na českých autorkách a severských detektivkách, takže jsem Osm objednala dřív, než vyšlo. Protože oblíbená Radka Třeštíková, co doteď psala hlavně rodinné psychologické románopovídky, se vydala cestou krimi.

A musí se jí nechat, že cestou ne úplně špatnou. Byť na celém příběhu zase nejvíc fungují jednotlivé – lehce labilní – postavy charakterizované skrze svoje pocity, rétoriku a vzájemné interakce. Detektivka zůstává tak trochu na vedlejší koleji – třeba zápletka se vyřešila jen tak mimochodem půlkou věty a vyšetřovací tým spolu skončil v posteli.

Opět se ale setkáváme s „třeštíkovsky“ roztříštěným nechronologickým dějem, který bez varování přeskakuje i měsíce, a který se nakonec propojí v lehce otevřeném konci (to detektivky bez pokračování můžou?). Stylisticky ale působí text uspěchaně, jako by se všechno chtělo stihnout rok po vydání Bábovek a na pořádnou korekturu a zamyšlení nad formulacemi už nezbyl čas. Navíc přísloví se prostě později než u maturity z češtiny nehodí, nechcete-li je využít v přímé řeči jako specifický příznak některé postavy. Takže když jsem hned v první větě (!) četla, že „…mluví, jako když bičem mrská“, dost jsem se lekla…

Taky bych možná čekala, že v některých směrech bude text univerzálnější – narážku na bradavky Miley Cyrus nebude příští rok chápat skoro nikdo a o dětech Bena Afflecka mám pochybnosti už teď. Ale co, i tak se čte Osm díky krátkým větám pekelně rychle – jako jednohubka před prázdninami ideální. A další knihu od Třeštíkové budu zase objednávat co nejdřív.

Celkově: 3/5