Myslela jsem si, že to dám, že nebudu ta švihlá nevěsta, co všechno ukrutně řeší. Ale to by mě nesmělo napadnout, že chci do svatby (respektive svatební cesty, haha) zhubnout…. Začátky najdete tady.

Den 29, pondělí: Je pondělí. Káča má hlad.

Den 30, úterý: K večeři připravuju čočkový salát částečně podle starého jídelníčku, částečně podle Pohlreicha a částečně podle Havlíčka. Za velký úspěch považuju, že si O. sám říká o krabičku s porcí na další den. (Technicky vzato jsem sice uvařila jen dvě a půl porce, ale to neva, trenérka by měla radost – čím menší porce pro Káču, tím lepší).

Den 31, středa: Pch, nějaký archetypální biblický odkazy… „zakázané ovoce chutná nejlíp“ vymyslel někdo na dietě. Jdu si dát mango. Sušený mango.

Den 32, čtvrtek: Jsem nepoučitelná. Nespím a nepiju. A divím se, že tělo už by si možná samo i zvyklo, ale hlava nechce. A tak si dávám 2 cidery, vaječnou omeletu k večeři… A je mi blbě.

Den 33, pátek: Nechci. O. Tom. Mluvit.

Den 34, sobota: O tomhle taky nechci mluvit. Všichni jsou hubenější než já.

Den 35, neděle: Jedeme do Varů. Na otočku. Na obligátní burger, palačinky, flat white, jeden tři drinky ve Finlandia baru a na Kill Billl v letním kině. Dietu začínám držet zítřkovou.

Tak já nevím, mám ještě pokračovat…?