Co se s O. „známe“, jezdíme do Varů. Každý rok na zahájení, každý rok na úvodní překvapení v letním kině (na nepřekonatelnou Pomádu prostě nejde zapomenout) a každý rok na palačinky. A pak taky na burger, na kávu, na drink ve Finlandia baru, na Lnychburg Lemonade, na fotku před festivalovou stěnou, na hudební festival a pak sem tam na nějaký filmy.

A letos? Letos to vypadalo, že do Varů nepojedem vůbec. Ale jakmile odhalili, že překvapení „v letňáku“ je Kill Bill a úvodní host Uma Thurman, začali jsme kout plány, jak do Varů aspoň na otočku. A tak jsme jeli. Na 12 hodin. (Jestli to příští rok vyjde na 6, tak už fakt nevim). A kupodivu jsme stihli všechno. Kromě Lynchburg Lemonade.

Stručná historie KVIFF

Začali jsme samozřejmě jako „batůžkáři“ (no, batoh jsem s sebou neměla nikdy) ve stanovým městečku, ale postupně jsme ze stanování vyrostli (resp. vyléčil nás jubilejní 50. ročník, kdy bylo asi 40 stupňů, Vary praskaly ve švech a já dostala šílenou alergickou reakci na „něco“ právě ve stanovým městečku, takže jsme z #kviff kromě Pretty Woman v letním kině neměli nic). Vloni jsme si už zkušeně pronajali na 5 dní byt, ale nějakým nedopatřením jsme nakonec do Varů jeli přesně na 24 hodin. Díky nejhodnějšímu kamarádovi Honzovi, který sehnal lístky, jsme stihli i film. Na půlnočního Mastnýho škrtiče nezapomenem hodně dlouho.

KVIFF za 12 hodin

Jedna z prvních (a pak i posledních) zastávek musí vést na nejlepší sladký palačinky na světě (nikde jinde fakt nemají lepší, seriously) a hipsterskou kávu v Republica Coffee. Flat White. Moc dobrý. A navíc jen pár kroků od sebe.

Od tý doby, co je ve Varech hned vedle Thermalu Finlandia stan, tak se na drink zastavujeme i tam. Kokos jsme zatím ani jednou nestihli, ale třeba příště! A když budete mít večer štěstí, prý tam chodí i Leoš Mareš. Ale co my víme, my už byli v autě domů.

Letní kino je prostě povinnost. Překvapení už není první den (to jsou teď koncerty), ale ani v neděli není k zahození. Akorát teda dva Kill Billy za sebou člověk fakt nedá, když má před sebou druhý den práci a ještě cestu domů (já neřídila, ale i tak… obdivuju O., že to zvládnul). Podruhý asi na otočku nepojedem, ale Fincherovo Sedm musí být v letním kině taky boží.

P.S. Mrkněte na Festivalové vteřiny Marka Ebena, jsou skvělé!