Myslela jsem si, že to dám, že nebudu ta švihlá nevěsta, co všechno ukrutně řeší. Ale to by mě nesmělo napadnout, že chci do svatby (respektive svatební cesty, haha) zhubnout. V minulých dílech jste viděli… 

Den 36, pondělí: Když celý víkend strávíte mimo domov a rozhodně ani nevaříte ani neuklízíte, tak se pak v pondělí snadno naučíte, že

1. Po šesti dnech začínají pečená kuřecí prsa smrdět jako hodně odleželá syrová kuřecí prsa
2. Stará kuřecí prsa N.E.J.S.O.U. vhodným dietním obědem
3. Když před tím sýrem kočka zděšeně couvá, pravděpodobně bude zkažený
4. Za žádných okolností nejezte nic, před čím kočka zděšeně couvá
5. Když vyházíte všechno jídlo, protože je zkažený nebo podezřelý, nebudete mít co jíst
6. Ale opravdu se řiďte bodem č. 4 a radši buďte o hladu

Den 37, úterý: Protože doma ale už fakt nic není, obědvám zmrzlinu (no co, Mrož, to se smí) a odpoledne porušuju dietní pravidlo č. 1 – nakupovat N.I.K.D.Y. nechoďte hladoví. V Globusu mě nebrzdí nic, kupuju všechno. V akci i za plnou cenu. Až po návratu z obchodu a normálním jídle se snažím naplánovat, co vařit následujících 6 dní. Dochází mi, že jsem nakoupila samý hovadiny, základní suroviny mi chybí, a do obchodu musím znovu.

Den 38, středa: Aby bylo jasno, nesnáším cvičení. Od malička. Moje představa ideálního volnýho dne rozhodně nezahrnuje běhání, procházky nebo třeba kolo. Zahrnuje deku pod ořechem a knihu.

Den 39, čtvrtek: O. Dostal k snídani chalupařský chleba s máslem a medem, já snídám smutný bílý jogurt s mangem. Jsem smutná. Obědové dietní brambory s kysaným zelím a krůtím masem nemají valný úspěch. O. si jde pro bonboniéru a lovečák.

Den 40, pátek: Do svatby zbývá 43 dní. To ten vyhlídnutej tréninkovej plán na 42 dní od 14. 7. asi úplně nestihneme, co? Paráda? Nemyslím si.

Den 41, sobota: Panika. Jídlo je nepřítel.

Den 42, neděle: Uklízení dvoupatrové chalupy a uklízení třípatrové chodby doma a řízení v koloně se vcelku počítá jako workout, ne?