TO patří k těm knihám, který se v kabelce do práce fakt blbě tahají. Obzvlášť v kombinaci s krabičkami a věcmi na cvičení. Bylo TO dokonce tak dlouhý, že jsem si musela psát deník.

A i když Stephen King není tak dobrý, jako Umberto Eco (který každou větou dokazoval, že moc vzdělanějších spisovatelů asi neexistuje), pořád je svým rozhledem nadprůměrný. Jeho O psaní patří mezi moje nejoblíbenější „copywriterské“ knihy (k těm se brzy vrátím, protože se mi konečně podařilo sehnat ho do mé domácí knihovny!) a TO ukazuje, proč King zvládá tak plánuje propojovat fikci s až žurnalistickými zprávami. Trochu mi TO připomíná Capoteho Chladnokrevně. Jen jsem doufala, že TO opravdu na základě reálných skutečností nevznikalo.

Klasicky Kingovsky napínavý děj začíná hned pěkně od začátku a zaměřuje se poměrně zákeřně na malé děti (i když King nezaopomíná, že i ony samy umí být pěkně zákeřné samy k sobě) – a poměrně brzy se dozvíme, že TO bude nejspíš hodně creepy klaun. Jestli byl nejdřív děsivý creepy klaun nebo Kingovo TO, TO už nechám na znalcích americké pop kultury. Každopádně TO má ale mnohem víc kvalit – vedle toho, že docela přesně vykresluje dobovou atmosféru v Americe (a nahlédnout do ciziny nás baví už pěkně dlouho, jinak si nedokážu vysvětlit takovou hromadnou oblibu sáhodlouhých ruských románů), tak TO taky znázorňuje jeden zajímavý fenomén – a sice zapomínámí. Že vlastně zapomínání se děje dost rychle a dost snadno. A že s pamětí se sice můžou vrátit děsivé pravdy, ale taky se s ní vrátí i zážitky a přátelé z dětství. Ale víc si nepamatuju. No vážně.

P.S.

• Strana 1: Uvidíme se v červnu…
• Strana 124: Vlastně TO je naprosto geniální.
• Strana 409: Pletou se mi postavy a večer se doma lekám kočky. Zatím dobrý.
• Strana 556: Mezihra či co? Přestávka mezi dějistvími? No tak! Nic se neděje…
• Strana 688: Začínám v metru potkávat zapomenuté povlávající balonky a vidím klauny na divných místech, bojím se potmě sama doma.
• Strana 722: Dneska mi knížka pro jistotu sama úplně vyletěla z rukou na rozmáčený chodník. Roztříštila si rohy a potrhala desetinu stran. Náhoda? Nemyslím si.