Takže už je jasný, že budu švihlá nevěsta, co všechno ukrutně řeší. Začínám se pomalu smiřovat s tím, že na velikost XS do svatby opravdu nezhubnu, a to, že už nějaký ten pátek blázním… je zřejmě na nic.

Den 64, pondělí: Venku asi tak bambilion stupňů. Já mám podle všeho tak dva bambiliony kilo a nesnáším se. Všichni se na mě divně dívaj. Určitě vidí, že jsem nejtlustší na zeměkouli. Nesnáším všechny okolo. Srdíčkový řeči na téma že každý má své horší a lepší dny? Na ty kašlu. #dneskabulim

Den 67, čtvrtek: Včera jsem byla běhat, takže mandlový koláček k snídani… asi nějaká tradice nebo co. Večer musím balit, ale radši jdu místo toho zase běhat. Ale výkon dost zoufalej, prokrastinace se fakt nevyplácí.

Den 68, pátek: Hned ráno vyrážíme na rozlučku se svobodou. K obědu si dáváme burgery a Kingswood. Ano, chápete správně, opravdu jsme si s sebou na vodu neusušily vlastní maso a na fanatickou skupinu Transformers jsme se vyprdly. I když ségra má určitý debilní nápady, že budeme ráno cvičit akrobaty. Ale k odpolední svačině si dáváme vzorně okurku. S tonicem a ginem.

Den 69, sobota: Je nám špatně. Všechny si dáváme dvojitou snídani. A pak u nekonečnýho pádlování hromadně obdivujeme namakaný záda a vyrýsovaný břišáky kamarádky Anetky a  přemýšlíme, ze se všechny hromadně vrhneme na FuTr. Kruháč dobrý, ale tohle… #tochces prostě. Večer si dáváme princeznovský žebra, kuřecí paličky a jiný dietky, zapíjíme hektolitry gintonicu. No co, tancujeme až do čtyř do rána, tak to se nějak vynuluje.

Den 70, neděle: Včera jsme hrozně makaly (jestli ještě někdo budete mít skvělej nápad učit se kormidlovat na raftu, tak to nedělejte), takže si můžeme dopřát mega snídani na rozloučenou a doma pak klidně ty špagetky. Ta dieta už je stejně dávno ztracená.