King je všude. Je v kinech (v létě Temná věž, teď To), je na Netflixu (další zpracování Mlhy), je na ČSFD (ten dlouhodobě nejlépe hodnocený film Vykoupení z věznice Shawshank), ale hlavně je neustále v knihkupectvích v nových a nových vydáních. Na To už jsem si čas udělala, teď se o pozornost přihlásila Temná věž. A rozhodně byste jí měli dát šanci, ač to na začátku možná bude bolet.

A jaká že je? Má 7 dílů, spoustu stran a na konci první knihy si budete říkat, co jsem vám to sakra doporučila. Ale vydržte, ono se to totiž rozjede. A pořádně rychle.

Postupně se totiž dostanete hluboko do světa, který je ovlivněn trochu fantasy a trochu sci-fi. Do světa, kde potkáte podlé čaroděje, démony, portály mezi světy i autonomně myslící stroje poznamenané schizofrenií. Do světa, kde se budete bát i smát, kde budete soucítit s hlavními hrdiny, ale zároveň je budete nenávidět. Kde budete obdivovat, jak King píše a jak volbou silných, expresivních slov podtrhuje atmosféru svého příběhu. Podle něj je totiž pláň obrovitá namísto rozlehlá; vítr je ostrý jako břitva a umí “vysmirkovat všechny pachové stopy”; hejno vlaštovek nevzlétne, ale “pod stropem exploduje”. A český překlad Lindy Bartoškové opravdu bravurně ctí Kingovu širokou slovní zásobu.

Na celé Temné věži musíte milovat i to, že sám její autor postupně s vámi objevuje všechny reálie, ve kterých se děj odehrává. Nedostanete neservírovaný celý komplexní svět se všemi postavami, historií a jazyky, jako u Tolkiena (na kterého mimochodem King taky odkazuje). Dostanete útržky, které vás v prvním díle můžou naštvat svou neúplností, ale odmění se vám stále detailnější strukturou. Což čtenářsky oceníte, protože se do příběhu zlehka postupně noříte a nemusíte se najednou učit desítky jmen postav a měst. Jednoduše proto, že ani King sám je na začátku nezná.

A jaká je Temná věž jako film? Vlastně poměrně plytká. A to jsem při čtení měla pocit, že zfilmovat ji bude hračka, protože vizuální podoba Rolandova světa se mi před očima tvořila sama (jako u Harryho Pottera, pamatujete?). Jenže to bylo tak celé. Vizuálně super, ale příběhově nuda. Tvůrci si vzali trochu z (minimálně) prvních tří knih, soustředili se na dětského hrdinu a ani zdaleka nevystihli celou podstatu Temné věže. Jen tak všechno naznačili. Jestli chceme doufat, aby byly další díly? Těžko říct.

Kingovi spisovateli ale absolutně nejde upřít jedno – jeho knihy (a Temná věž snad nejvíc) prozrazují, jak moc on sám rád čte. Jeho romány nejsou jen bezduché výplody fantazie, které, byť napínavé (jako třeba opěvovaná Dívka ve vlaku), nemají žádný výrazný přesah. Jeho romány odkazují k dalším a dalším románům a nenápadně sdílí lásku ke čtení. A taky, pokud jste sami někdy něco napsali, musíte nutně obdivovat, co vytvořil z pouhé básničky. Takže nečíst Kinga by byla zatracená chyba.