Mám takovou nemoc. Když něco začnu, tak to musím za každou cenu dokončit. Ať mě to sebevíc nebaví… Takhle jsem viděla celý seriál True Blood, i když od třetí série nestál za nic. A četla všechny Vampire Diaries, i když zábavné byly jen dva. Takže když jsem zvědavosti začala s 50 Shades of Grey, musela jsem se logicky…

Nemá smysl se tvářit, že ještě někdo neví, kdo se skrývá za pseudonymem Robert Galbraith. A upřímně, nejsem si jistá, jestli by jeho detektivní série vůbec zaujala, kdyby se “omylem” (fakt nevěřím, že omylem) nerozkřiklo, kdo za příběhy o válečném veteránovi-detektivovi stojí.

Když vydá knihu velký Umberto Eco, je to pozdvižení a automaticky se očekává, že to bude báječné. A když se vám to náhodou nelíbí, tak za to určitě nemůže ta kniha, ale my, hlupáci, co jí nepochopili. Anebo ne?

Comeback jsem neviděla, a do divadla chodím občas, takže když jsem o blogerce Marii Doležalové slyšela poprvé (ano, ve Star Dance), říkala jsem si, že to bude zas nějaké komerční haló, aby se vzájemně podpořila herecká tvář s taneční soutěží, a že blog bude stát za prd. Když jsem zaregistrovala, že vyjde knižně, divila jsem se hodně.